Jdi na obsah Jdi na menu

Teologická Berlinská zeď

17. 10. 2009

ObrazekRozdělenost církví v dnešní globalizovaném světě po pádu Berlinské zdi je vážným problémem pro svědectví církve - těla Ježíše Krista lidem vzdáleným nikoliv od Krista, ale od církve. Sami křesťané se setkávají na různých místech a jsou více a více častější tzv. smíšená manželství mezi členy dvou rozdílných církví a tím i rozdílnými teologiemi, vyznáními a učeními. Chtěl bych využít symbol Berlinské zdi a jejího pádu k zamyšlení nad teologii v dnešním globalizovaném světě a přispět k jednotě církve a především pomoci smíšeným manželstvím, které nejvíce trpí  zraněnou jednotou círke.

 

Zneužitá zeď, zneužitá teologie

Berlinská zeď byla pouze zviditelněním zdí, které lidé měli už dříve v srdci, v mysli a jejich ideologiich. Teprve když duchovní zdi dostali fyzickou podobu, tak se i bolest z duchovního rozdělení stala fyzicky zakoušenou, až smrtelnou pro toho, kdo se ocitl v hraničním pásu. Ovšem zdi také stavíme pro naši ochranu a identitu. Nemáme dveře od bytu otevřené, ale slouží nám jako "celnice", kdy my můžeme určit, kdo může vejít a kdo ne. Hranice států, pomyslené zdi, říkají že toto je území Čechů, toto Němců, Poláků atd. Zdi tvoří mezi sebou lidé. To samo o sobě není špatné. Zeď sama o sobě není zlo. Zeď se stane zlem podle toho, jaký ji lidé dají smysl. Nemluvím tu o tom, k čemu zeď slouží, ale jaký je smysl její existence.

Podobné je to s teologii a vyznáními církví. Teologie a vyznání mohou být zneužity k tomu, aby se z nich stali Berlínské zdi a nebo k tomu, aby pomáhali ochraňovat zdravé učení a pomáhali nám rozlišovat naši identitu. Berlínská zeď byla postavena z cihel, malty, betonu, a teologické Berlínské zdi jsou postaveny z biblických veršů a jejich různých interpretací. Písmo svaté je neomylné, ale to neznamená, že učení a vyklady církví jsou také neomylené.

Všude, kde jsou zdi zneužívány, dochází k rozdělení lidí. Zdi už nemluví o naší rozdílnosti, ale rozdělenosti. Takto to může být i s teologii, když je zneužívána nikoliv k rozlišování, ale k rozdělování lidí. Teologie pak dostává ideologický nádech. Příkladem nám jsou smíšené páry. Jejich růzdílná vyznání jim mohou být obohacením a poznáním sebe sama. Ale pokud církevní představitelé zneužívají teologii k rozdělování a od-dělování se od jiných, tak smíšený pár je rozdělen také a jejich manželství trpí. Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! Jestliže však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili. (Gal 5:14-15). Milovati budeš bližní církev jako svoji vlastní. Jestliže však jedna druhou koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste se navzájem nezahubili.

Vzhůru srdce! Máme je u Pána.
Představte si rybník, skrze který vede berlinská zeď a rozděluje na něm kačenky. Co se musí stát, aby se kačenky mohli setkat? Když zbouráme zeď, tak budou lítat třísky, prach a kamení a můžeme udělat ještě více škody. Jedinou možností je, že se zvedne hladina vody. Zeď se ocitne pod vodou a kačenky mohou k sobě. Určitě si domyslíte, že tou hladinou je zde myšlena naše láska ke Kristu. Čím více budeme milovat Krista, tak bude hladina vyšší, až se setkáme v Kristu. Pokud bych ovšem zakončil jen zde, tak by tato metafora zůstala jen romantickou představou a tím pádem jen prázdným a nefungujícím blábolem.

Jak můžeme tuto metaforu využít v teologii a jednotě? Myslím, že potřebujeme nejdříve vidět, že rybník není plný po okraj, ale že je tu skutečně místo, kam se voda může zvednout. Každý rybník má své břehy. To mu dává tvar, identitu a tyto břehy ho limitují. Kačenky kvůli zdi jsou oddělené, ale vědí, že na druhé straně jsou také kačenky. Kačenky mají různá učení a vyznání. Ale pokud teologii nezneužívají k pomlouvání nebo ododělování se od těch jinačích kačenek, pokud nechtějí prosazovat jen sami sebe, tak se touží s nimi nějakým způsobem sjednotit.  Teologie, vyznání církve jsou dílem člověka. Člověk je hříšný, chybující a není schopen plně pochopit jemu dané Zjevení - Písmo svaté. Jeho porozumění je limitováno a v průběhu staletí se učí více a více chápat a rozumět. Stále se do rybníku vejde nějaká voda.

Jak je vidět, rybník není zcela plný. Stále se zde vejde nějaká voda a to kačenky vědí. Ovšem je tu problém. Jak do rybníku dostat více vody? Co kdybychom zkusili přes plot k druhým přelévat vodu? Ano, viděli bychom nějakou vzájemnou snahu, spolupráci, ale hladina by se nezvedala a berlínská zeď by je stále rozdělovala. Ten, kdo rezignuje na možnost sjednocení, na možnost zvýšení hladiny rezignoval na živého Boha. Pro Boha nic není nemožné. Kačenky se musí modlit a prosit Boha za jednotu a uzdravení zraněné jednoty. A Bůh může seslat déšť v podobě plnějšího pochopení Zjevení daného člověku a tím pádem pozvednutí hladiny vody, naší lásky ke Kristu a k našemu sjednocení. Je to láska, která zviditelňuje neviditelnou jednotu církve, která uzdravuje rány na těle Kristově - církvi. Pak teologie nebude berlinskou zdí, ale bude nám pomáhat k identifikaci našich rozdílných důrazů. Už nebudeme považovat sebe za soky. Apoštol pavel nám nebude muset vytknou a stydět se za nás, když říkáme: " Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi. Já se hlásím k Papeži, Já zase k Lutherovi a Já k Balcarovi. (1.Kor. 1:12). Možná chvíli budeme říkat ty ze západu a ty z východu.  Ty jsi východni Němec a ty západní.  Budou-li se kačenky modlit a věřit dál, nakonec se můžeme nazývat bratři v Kristu. Nakonec budeme moci prohlásit - my jsme Němci. My jsme jeden Boží lid.

Význam limitů teologie pro jednotu

Než začneme spekulovat, zda je pravé učení A nebo B, tak chci položit otázku. Má tvá církev to pravé, jedinečné učení a pochopení Písma? Je jedině učení tvé církve to jedinečné? Tady si nyní zkusme zhodnotiti možnosti A nebo B. Je-li učení tvé církve jedinečné (výslovně nebo ne), automaticky učení druhých je falešné. Pokud uznáš, že i učení jiné církve může být v něčem pravdivé, tak už nemluvíme o falešnosti daného učení, ale o jeho limitech. Tyto limity, jak jsem zmínil výše pocházejí z našeho hříchu, který chápání Zjevení deformuje  a také naše neschopnost pochopit absolutna, které Bůh má - vševědoucnost, všemohoucnost, všudepřítomnost atd. tyto limity ještě zvýrazňuje. Toto se odráží v naší teologii a činí ji tak limitovanou. Tyto limity teologie jsou šancí k jednotě. Teprve, když si přiznáme, že nevíme vše, tak jsme ochotni naslouchat druhým, který vidí toto z jiné stránky, z jiné strany zdi. Jsme ochotni se od nich učit a zvažovat možnosti a alternativy. Jaká alternativa by mohla býti k učení tvé církve? Nebo je učení tvé církve výlučně jedinečné? Církev po pádu Berlinské zdi si nemůže dovolovat vytvářet Berlinské zdi uvnitř sebe, která bude rozdělovat lidi.

Přiznáním si těchoto limitů je branou k vzájemnému pronikání a prolínání se. Skrze tyto limity může začít pršet "Boží požehání", neboť v slabosti se projeví Boží síla (2. Kor 12:9). Pokud teologie neuznají své limity, tak budou spíše Berlínskými zdmi. Limity, slabosti teologii se mohou stát místem "Božího poženání", ve kterém rozdílnost neznamená rozdělení, ale obohacování ve vzájemném dialogu a modlitbách o déšť a zvýšení hladiny v rybníku. Takto hraniční pásmo nebude místem, kde můžeme čekat na "kulku smrti" za to, že chceme přejít hranici, ale stane se "Božím polem."

Pojďmě se modlit a konat vše pro to, aby Pán mohl do našeho rybníka darovat déšť a Berlínská zeď mohla být zatopa. Pojďme darovat hraniční pole našemu Bohu.

Autor: Miroslav Orel

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář